Cvičení pánevního dna

... celistvá péče o pánevní dno
... bezpečný prostor pro intimní téma

Kraniosakrální biodynamika

Kraniosakrální biodynamika by se česky dala nazvat uzdravování hlubokým klidem. Jde o velmi jemnou metodu, která podporuje vnitřní moudrost těla
a jeho schopnost nalezení rovnováhy a zdraví

Kranio působí nejen v rovině tělesné, ale i mentální, emoční a duchovní. Vztahuje se ke zdraví, jeho projevům a podpoře životních sil, nikoli k nemocem 
a jejich následkům. Léčivé procesy probíhají holisticky – zpracovává se prvotní příčina potíží, a to tím nejvýhodnějším způsobem pro danou situaci. 

Klient je podporován, aby si znovuprožil svou celistvost a propojení nejen svých jednotlivých složek (tělo, mysl, emoce, duše…), ale i v širších souvislostech.

Ošetřující pomocí jemného dotyku a vlastního hlubokého klidu podporuje samoléčebný proces klienta a aktivuje jeho životní zdroje – je plně v přítomném okamžiku a s úctou naslouchá hluboké moudrosti a léčivým schopnostem jeho těla. Vrozená inteligence klientova těla sama rozhoduje o tom, kde a jakým způsobem bude ozdravný proces probíhat.

Název kraniosakrální biodynamiky je odvozen od slov cranium (latinsky lebka), os sacrum (latinsky kost křížová), bios (řecky život) a dynamis (řecky síla, moc, pohyb). Spojitost mezi lebkou a kosti křížovou představuje centrální nervová soustava a mozkomíšní mok, který mezi těmito částmi těla pulzuje svým vlastním rytmem. Spolu s ním jemně pulzují i všechny tekutiny, orgány a tkáně v lidském těle. Spojení slov bio-dynamický popisuje holistický přístup terapie, který respektuje přirozenou životní sílu, její pohyb a hlubokou moudrost – naslouchá ji, podporuje ji, ale nesnaží se ji mechanickou silou ovlivňovat.

Kořeny metody sahají do osteopatie a jejich základy na počátku 20. století položil na vědeckých zkoumáních americký lékař W. G. Sutherland. Zjistil, že lebeční kosti nejsou srostlé, ale pohybují se, a jejich pohyb souvisí s pulzací mozkomíšního moku. Pracoval s lebečními kostmi, membránami a prouděním mozkomíšního moku. Později obrátil svou pozornost k základní životní síle (nazval ji Dech života), která toto vše způsobuje a pohybuje bioenergií, tekutinami, tkáněmi a kostmi.

O rozvoj metody směrem od biomechanického (mechanické vnímání a ovlivňování životních pochodů v těle – kraniosakrální terapie, osteopatie) k biodynamickému přístupu (holistické vnímání celistvosti člověka bez použití mechanických zásahů – kraniosakrální biodynamika) se zasloužili jeho následovníci J. Jealous, M. Kern a především F. Sills. V biodynamickém přístupu se též používá model práce s traumatem dle P. Levina, což umožňuje podpořit větší živost a celistvost člověka.

Článek o kraniosakrální biodynamice, který vyšel v časopise Meduňka.

Videorozhovor o kraniosakrální biodynamice s Bhadrenou Tschumi Gemin a Kavim Gemin, učiteli této metody.

Pokračovat na bližší informace o oblastech působení kraniosakrální biodynamiky.